Humprecht Jan Černín

(* 14. 2. 1628 – † 13. 3. 1682 )
Otcem Humprechta Jana byl Jan Černín, jediný syn zmiňovaného Humprechta (Heřmanova bratra a bratr popraveného Diviše) a Zuzany Homutové z Harassova. Jan vyženil hrad Choustník a zámek Radenín, na němž se ženou a čtyřmi dětmi žil. Díky nemnohým pramenům víme pouze to, že byl hejtmanem Bechyňského kraje a zemřel poměrně mlád ve věku 45 let v roce 1642. Jeho syn Jan Humprecht se narodil 14. 2. 1628, kmotrem byl Heřman Černín z Chudenic, jeho prastrýc. Hrabě Heřman, přesto že byl třikrát ženatý, neměl děti a učinil dědicem fideikomisu vnuka svého bratra, mladého Humprechta Jana Černína z Chudenic, syna Zuzany Černínové. Tomu bylo dvacet tři let, když strýc zemřel. V letech 1637–1642 studoval Jan Humprecht na jezuitském gymnáziu v Praze. Později byl v cizině na studiích, ve Francii a Itálii. Blíže ho poznáváme ze zachovaných dopisů mezi ním a jeho matkou, paní Zuzanou Černínovou. Každý z dopisů je pravou zpovědí něžné mateřské lásky, přitom dokladem ušlechtilé povahy ženy bohatých životních zkušeností, zdravého úsudku, oddané a zbožné Češky. V těchto listech často pronikají starosti jak opatřit peníze, jež takováto cesta mladého kavalíra, provázeného ovšem hofmistrem a sluhou pohlcovala. Nepomohl ani strýc Heřman, jehož šetrnost se s léty proměňovala ve skoupost. „Co je to za skúpost, nelze vypraviti“, píše o něm paní Zuzana Černínová, matka předurčeného dědice bohatství Heřmana, mladého Humprechta. „Na pana strejce se bezpečiti přebídná věc“, píše jindy synovi, „nercili některým zlatým ale malým penízem by ti nepomohl, po smrti snad, nezmění-li kšaftu, ti dá, ale za živobytí, kdyby ty mu dal, srdečně by rád vzal“. Jan Humprecht chtěl být kardinálem, motivovalo ho to, aby pomohl svému jménu ke slávě. Podle strýcova přání stoupil do dvorských služeb, byl přidělen ke službě mladého, desetiletého prince Leopolda v hodnosti komořího, který se později stal císařem, potom co zemřel jeho starší bratr. Humprecht Jan se těšil oblibě a důvěře císaře. Když převzal dědictví po strýcovi, poznal starosti a závist v bohatství. Byl synem poměrně zámožných rodičů, byl vychováván a vzděláván k velkému umění žít a jednal jako bohatý kavalír. Váhou svého jmění se chtěl uplatnit především u císařského dvora. R.1650 se stal císařským komořím a o rok později dědil fideikomis (černínské svěřenectví – tedy i panství Kosmonosy), byl jmenován přísedícím komorního soudu. Zděděné jmění dovedl šikovně využít a rozmnožit a úspěšně také navázal na strýcovu dráhu. Rozsáhlý majetek po strýcovi byl značně zadlužen, příbuzní si chtěli z Heřmanovy pozůstalosti urvat také něco pro sebe. Chválou Humprechta Jana Černína bylo to, že z velmi těžké situace dokázal sice s velikým úsilím , ale poměrně brzy najít cestu ven. Matka Zuzana Černínová chtěla, aby si vybral za nevěstu Češku z bohatého rodu. Mladý Humprecht si vybral k zármutku své matky cizinku, snědou Vlašku, dvorní dámu císařovny Eleonory, nezámožnou Dianu Marii Hippolytu di Gazoldo s pověstí nejkrásnější ženy té doby. Svatba byla ve Vídni dne 31. 5. 1652. Paní Zuzaně se zdálo nepřirozené, aby si syn přivedl domů snachu, s níž si nemohla rozprávět. Manželství nebylo šťastné, Diana se nikdy nesžila s českým prostředím, po roce 1666 se natrvalo vrátila do Itálie. Po čtrnácti letech se se svou ženou rozešel, manželství bylo v roce 1674 rozvedeno. Z manželství s Dianou měl dva syny, Heřmana Jakuba (*1659– † 1710) a Tomáše Zachea († 1700). Celý svůj život zastával významné úřady v císařských službách. Císař Leopold I. si vyvolil Humprechta Jana od počátku svého panování za jednoho ze svých důvěrníků. V roce 1655 se stal přísedícím zemského soudu, v roce 1657 byl jmenován místodržícím Království českého. Stal se osobním přítelem Leopolda I. (1657 – 1705). V letech 1660 – 1663 byl císařským vyslancem v Benátkách. Zastával funkci tajného rady, v roce 1676 byl jmenován rytířem Zlatého rouna, nejvyššího možného vyznamenání v katolickém světě. Od poloviny šedesátých let nalézáme hraběte již doma v Čechách, v Praze nebo v Kosmonosích, kde pobýval nejčastěji. Humprecht povahou nezapřel, že zdědil některé vlastnosti po matce – paní Zuzaně. Měl její dobrotu, rozšafnost, šlechetnost, její prostou přímost. Zvláště jej charakterizuje sklon k morální hloubavosti vlivem náboženské výchovy. Hospodárná činnost neúnavného strýce položila základy k vyšší úrovni hospodářské, na nichž mohl teprve hrabě Humprecht rozvinout svou bohatou činnost umělecko kulturní. V cizině převážně obdivoval barokní kulturu a tento sloh začal později uplatňovat i na svých panstvích. Záliba hraběte v nákladných stavbách, jeho láska k výtvarnému umění byla hodna osvíceného ducha. Podobně jako o architekturu a malířství se hrabě zajímal o hudbu a divadlo. V archivu v Jindřichově Hradci se našly Drsné rýmy(„Rime rozze“) – sbírka básní hraběte Humprechta Černína v italštině. Hrabě Humprecht patřil také k těm, kteří chtěli českou myslivost povznést po příkladu západních krajin. Roku 1662 – 1663 severně od zámku v Kosmonosích, v sousedství Bradlce, přikoupil od zvířetické vrchnosti část pozemků a ještě více zde zvětšil panskou oboru. Pro svoji manželku, která trávila jaro a léto na Kosti, nechal v roce 1666 vystavět nedaleko Sobotky pohodlný zámek po vlašském vkusu, určený především k letnímu pobytu. Ten se měl prý původně jmenovat „Humprechtsberg“, ale byl zkrácen na nynější Humprecht. Původně byl jednopatrový a druhé poschodí bylo dostavěno až o dvanáct let později, poté co byl zasažen bleskem a znovu vystavěn. Okolní obora ohraničená čedičovou zdí pochází z r. 1664. Diana však nikdy tento zámeček nenavštívila.

Jeho největší stavbou byl Černínský palác v Praze na Hradčanech. Byla to největší stavba v Praze vůbec, překonávající velkolepou prostorností všechny paláce českých magnátů. Stavba začala v roce 1666 podle návrhu architekta Fr. Carattiho a byla dokončena až v roce 1698. Stavba byla tak monumentální, že se protáhla na tři desetiletí a Humprechtovi potomci pociťovali splácení dluhů ještě dlouho po jeho smrti. Hrabě Humprecht Jan byl laskavým pánem svým poddaným. V době selské rebelie v roce 1680 byl na Kostecku a Kosmonosku klid, v Čechách však bylo pobouřeno více jak 260 panství. Hrabě Humprecht se věnoval správě statků, byl dobrý hospodář a rozmnožil i přes své nákladné stavby a umělecké záliby rodinné bohatství. Mimo jiné koupil také staré rodové sídlo v Chudenicích, kolébku Černínského rodu od svého příbuzného a splnil tak vůli kšaftu svého prastrýce, hraběte Heřmana a zařadil je do rodového fideikomisu.

V této době zaznamenávají Kosmonosy a celé panství velký rozkvět, byly oblíbeným místem hraběte. Zde v Kosmonosích došlo k výstavbě panské hospody, třech sýpek, špitálu , obory a věže (zvonice u Lorety po roce 1673). O rok později zde vzniká kostel Povýšení sv. Kříže. Na tyto stavby nechal Černín ze všech svých panství povolat řemeslníky, kterým zde udělil mnoho výsad a sdružil je do tzv.“ Svobodné obce řemeslnické“. Po roce 1678 začala výstavba amthausu (úředního domu) za zámkem (dnešní budova bývalého statku). Hrabě pomýšlel založit rodinný klášter, jenž by skýtal poslední útulek mrtvým tělům jeho rodu. Klášter měl být v Kosmonosích, jednal o tom s řádem kapucínů, vyjednával se servity. Teprve jeho synovi, Heřmanu Jakubovi se podařilo splnit otcovo přání, založit piaristům klášter v Kosmonosích s piaristickým gymnáziem.

Hrabě Humprecht se nedožil vysokého věku, zemřel 13. 3. 1682 v padesáti čtyřech letech v kosmonoském zámku. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a pohřbeno v rodinné hrobce v kapli sv. Zikmunda v chrámu sv. Víta.

Traduje se pověst, že pár dní před smrtí hraběte Humprechta bylo v jeho pokoji slyšet praskání ve zdech. Hrabě se domníval, že je zde ukryt poklad, a proto zde nechal kopat. Místo toho za pár dní na to zemřel.