Kosmonosy - kultura


Hlavní stránka - Historie - Významné osobnosti - František Josef Černín
František Josef Černín

František Josef Černín

(*15.10. 1696 – † 6. 3. 1733 )
Narodil se 15.10. 1696 a byl nejstarším synem Heřmana Jakuba a hraběnky Marie Josefy, rozené Slavatové. V roce 1703, kdy právě studoval na zdejším gymnáziu, těžce onemocněl tuberkulózou a následky si nesl sebou celý život. Ve třinácti letech mu zemřel nečekaně otec. Poručnictví se ujala jeho sestra Marie Markéta, provdaná od r. 1706 za Františka Josefa Valdštejna. Byla to osobnost, která se velice zasloužila o knižní kulturu barokních Čech. Byla donátorkou kapucínské knihovny v Praze, jíž také odkázala svoji obsáhlou knihovnu. Rozvíjela u svého bratra zájem o jazyky a umění, hrabě František sbíral umělecké předměty a obrazy. Mluvil i psal česky od dětství, znal několik cizích jazyků. V mládí velmi cestoval, nejvíce po Francii, Itálii a Nizozemí, odkud si přivezl svoji ženu. V roce 1717 se oženil s markraběnkou Isabellou Marií z Westerloo, s níž měl dva syny – Václava Jana (* 1724, † 1733), Prokopa Vojtěcha Františka (* 1726, † 1777). V zemi zastával významné úřady – v roce 1716 byl jmenován nejvyšším číšníkem Království českého, v roce 1721 se stal nejvyšším dvorským sudím, zastával také funkci c.k. komořího a tajného rady. Ve svém životě velice zaváhal a odmítl významnou diplomatickou misi (dodnes není jasné, zda ze zdravotních, či ekonomických důvodů), která mohla znamenat povýšení Černínů do knížecího stavu. V roce 1716 bylo rodu povoleno používat pro hlavu rodu titul „ vladař domu hradeckého a chudenického“. Ve Vídni založil Nadaci pro české bohoslužby. František Josef stál v čele komerčního kolegia, jehož snahou bylo povznést země Koruny české hospodářsky, tedy především zavádět manufaktury a podporovat vývoz domácích výrobků. Měl rád starožitnosti. Také angažoval mnoho známých a uznávaných umělců baroka, počínaje malíři a konče architekty. Za Františka Josefa Černína dosáhla největšího rozsahu obrazová galerie, založená Humprechtem Janem – čítala 859 zavěšených obrazů v Černínském paláci a dalších 273 obrazů v soukromých interiérech. Byl vášnivým lovcem a miloval hony (měl mimořádnou smečku loveckých psů) a také rád soutěžil v bohatství. Snad právě bohatství a přepych daly vzniknout v případě Františka Josefa Černína jisté marnotratnosti, která se stala v jeho osobě osudným pro celý rod. Jako otec i on půjčoval peníze panovníkovi, který je však nevracel a spolu s dalšími problémy se ekonomika panství začala značně zhoršovat. Koncem dvacátých let 18. stol. stoupla výše černínských dluhů na 1 500 000 zl., a tak bylo nutné přistoupit k úsporným opatřením. Již v roce 1730 požádal František Josef panovníka, aby z  černínského svěřenectví (fideikomisu) byla vyňata řada panství – kosmonoské, kostecké, nejdecké, kysibelské, petrohradské , vinořské a byly prohlášeny za alody, aby mohly být prodány k umoření dluhů. Rodinný majetek byl přiveden téměř na mizinu, čehož se již František Josef nedožil. Zemřel velmi mlád ve svých 36 letech – (6. 3. 1733) ve Vídni. Byl pochován v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta na Pražském hradě po boku svého otce Heřmana Jakuba a děda Humprechta Jana. Do historie našeho národa se zapsal nejen jako stavebník skvostných památek, ale také hrdě myšlenou větou, která by dnes mnohému Čechovi měla co říci, byť byla řečena ve své době preferovanou němčinou. „ Ich bin ein Böhmischer patriot“ – Já jsem český vlastenec.