Kosmonosy - kultura


Loreta

 Loreta

 
Loreta patří k architektonickým skvostům Kosmonos. Soubor staveb loretánského poutního místa ve východní části města zahrnuje volně stojící zvonici, kostel sv. Martina, loretánskou kapli P. Marie (Santa Casa – Svatá chýše nebo domek) obklopenou přízemními ambity. Byla postavena v době, kdy panství vlastnil Humprecht Jan Černín z Chudenic, císařský vyslanec v Benátkách a později jeho syn Heřman Jakub v letech 1702–1708. Ten se nechal svými zbožnými úmysly inspirovat v Praze, kde přímo pod okny černínského paláce měl Loretu, první svého druhu v Čechách (1631). Stavba byla provedena podle návrhu italského architekta vrcholného baroka Giovanni Batisty Alliprandiho v areálu původního farního kostela sv. Martina ze 13. století, který byl za husitských válek pobořen. Kaple byla slavnostně vysvěcena v roce 1707. Péčí o kapli byla pověřena piaristická kolej, založená r. 1688.

Císař Josef II. r. 1782 nařídil kostely zrušit. Svatomartinská fara byla přenesena do uvolněného klášterního kostela, areál Lorety byl zrušen.


Celý komplex se ale podařilo uchovat, takže v roce 1831 byly obě stavby po opravách znovu vysvěceny na základě jednání mladičkého hraběte Gottharda Mirbacha s úřady. Štukatérská výzdoba Svatého domku podléhala nejvíce zubu času. Obnova severní stěny proběhla v roce 1908. Trhliny u stěn ambitů při Boleslavské silnici postupně narůstaly. Od roku 1948 probíhala generální oprava za významného přispění zdejšího rodáka Václava Kopeckého, někdejšího ministra kultury. Díky tomu byl tento soubor staveb opraven a zachován. V průběhu dalších desetiletí opět došlo ke značnému chátrání, objekt byl pro veřejnost uzavřen. V devadesátých letech došlo k další nákladné opravě včetně restaurování reliéfů na objektu Svaté chýše. Celý areál je přístupný veřejnosti a je využíván pro kulturní účely.

Ke konci 19.století místní učitel Eduard Piskač nechal sestavit obří loutkohru Kristova vzkříšení. Byla předváděna před Svatou chýší směrem k vratům, kde byla postavena dřevěná konstrukce, znázorňující Ježíšův hrob. Spolu s neobvyklým osvětlením olejovými lampami – iluminací – a ohňostrojem bylo vytvořeno monumentální divadlo, které získalo ohromnou popularitu. Teprve světová válka toto předvádění přerušila. Po válce obnovené představení již příliš nezaujalo a v r. 1924 skončilo. Jen v soukromých sbírkách se objevuje několik pohlednic.