Geologický vývoj a přírodní poměry

Geologická minulost území našich obcí, hmatatelná dodnes, začíná zhruba před 140 miliony lety, v druhohorách, kdy v severní polovině Čech došlo k poklesu suché pevniny a k zalití této části mělkým mořem. Tehdy vládlo tropické podnebí a v moři žilo velké množství živočišných druhů – především mlžů, plžů a korálů, ale i korýšů, žraloků a ještěrů. Voda z řek, které do tohoto moře ústily u dnešního Ještědsko-kozákovského hřbetu, nanášela po miliony let do moře písek a štěrk. Sedimenty pak mohutné masy vod stlačily postupně do vrstev pevných usazených hornin, které se dalšími horotvornými pochody dostaly na povrch. Zkameněliny (fosilie) některých výše uvedených živočichů nalézáme dodnes, např. na Radouči.

V následující geologické periodě, třetihorách, začínajících před 25 miliony let, se v našem kraji projevuje vulkanická činnost: polotekuté magma se tlačilo puklinami na povrch, nebo došlo i k sopečnému výbuchu a vytvořil se mohutný hřbet s jádrem z čedičových hornin. Modelace povrchu byla dotvořena ve čtvrtohorách, trvajících poslední milion let, erozní činností především řeky Jizery a jejich přítoků.

Katastry Kosmonos a Horních Stakor dnes leží převážně na jižních svazích výrazného hrásťovitého hřbetu, geomorfologicky Kosmonoské výšiny. Je tvořena převážně druhohorními, křídovými horninami. Tvrdší vápnité pískovce na povrch vystupují vzácně například v Oboře, známé jsou skalnaté svahy údolí Jizery, kam tato výšina na západním konci poměrně prudce spadá. Mnohem více jsou rozšířeny měkčí, tvárné a vodou bobtnající jílovce a slínovce, které skalní útvary netvoří a na nichž leží těžké, ale úrodné půdy typu slinovatky (smonice).

Celou výšinou pronikají žíly třetihorní vulkanické – sopečné činnosti. Jedna tvoří i nejvyšší bod výšiny v jejím východní části – vrch Baba s 363 metry nad mořem. Skalnatý čedičový vrchol je členěn přirozenými puklinami, ale i pozůstatky historické těžby kamene. Zajímavým jevem je šestiboká odlučnost čediče a mineralogicky i výskyt zrn zeleného drahokamu olivínu. Obě části výšiny jsou odděleny mělkým sedlem. Na svazích jsou četné drobné, tzv. vrstevné prameny, které napájí zdrojnice Zalužanské strouhy, jediného stálého vodního toku na zmíněných katastrech.

Severní svah výšiny spadá do rovinatého úvalu potoka Kněžmostky, jižní do rovněž plochého úvalu Klenice. Kdyby nebylo zemědělské a stavební činnosti člověka, celou výšinu by přirozeně pokrývaly habrové doubravy. Ve zmíněných úvalech by byly mokřadní porosty – vrbiny a olšiny, dále i rákosiny, porosty vysokých ostřic, ale i pralouky a mělká jezera. Odvodněním v minulosti zde na úrodných tmavých “černavách” vznikly kulturní louky, později pole. Zvláštností jsou zbytky štěrkopísčitých teras Jizery na Radouči s nevšední květenou, např. devaterkou poléhavou, zde na jediném místě v Čechách, nebo slaměnkou – smilem písečným, což je kriticky ohrožený druh květeny ČR. Okolí Kosmonos je známé mezi přírodovědci jako území s bohatou květenou (florou), rostlinstvem (vegetací) i zvířenou (faunou). Proto je Baba se zachovalými porosty habrových a teplomilných doubrav a například vzácnými druhy orchidejí nebo ptactva chráněna jako přírodní rezervace, Radouč pak s unikátní teplomilnými trávníky a vřesovišti jako národní přírodní památka.