Kosmonosy - kultura


Prehistorie

 

Prehistorie

 

Příznivé půdní a podnební podmínky jižních svahů Kosmonoské výšiny umožnily osídlení již od nejstarších dob prehistorie Čech. Před 120 až 100 tisíci lety, kdy v našem kraji vládlo drsné arktické podnebí a prostírala se mechovo-lišejníková tundra nebo řídce lesnatá tajga, se objevuje tvor, který se již liší od lidoopů, a byl proto nazván člověkem moudrým neandrtálským podle prvního místa nálezu (Homo sapiens neandertalensis). Je ohromující, že se pravděpodobně objevoval i v našem současném okolí. Živil se sběrem kořínků, drobných živočichů i lovem velkých, a vytvářel již první nástroje z křemene či pazourku. Odtud název doby kamenné. Nálezy pěstních klínů, škrabadel i kosterní pozůstatky byly nalezeny např. u Bakova n.J.

Zhruba před sedmi tisíci lety přišli i do našeho kraje z oblastí úrodného půlměsíce (Mezopotamie – Palestina – Egypt) “vystřídat” předchozí civilizace první zemědělci, kteří již orali pole, pěstovali obilí a zeleninu a chovali domácí zvířata. Šlo ještě podle nástrojů o dobu kamennou – mladší, neolit, ale tito lidé začali divočinu rozsáhlých dubových pralesů měnit na kulturní zemědělskou krajinu. Proto tato přelomová doba je označována jako neolitická revoluce. Tito lidé, náležející již k formě člověka současného (Homo sapiens sapiens), uměli vedle rozdělávání ohně, vaření a vyrábění kamenných nástrojů a hliněné zdobené keramiky tkát látky a stavět až několik desítek metrů dlouhé dřevěné chýše, tvořící již malé vesnice. I když na území Kosmonos a okolí – hlavně v bývalých cihelnách pod Babou – byly doposud nalezeny “jen” nástroje a keramika, není vyloučeno, že první pravěká ves „Kosmonosy” již tehdy existovala.

Stejně převratná jako neolitická revoluce byla i doba bronzová, zhruba mezi léty 2 000 až 800 př. n.l. Kolébkou objevu zpracování této slitiny mědi a cínu byla asi opět Přední Asie. V našem kraji se projevuje jako kultura únětická, mohylových kultur, lužická – popelnicových polí a slezsko-plátěnická. Poslední byli pravděpodobně již Indoevropané, možná předci Germánů a Slovanů. Lidé těchto kultur znali již plynnou řeč, své mrtvé pohřbívali s milodary v rakvích nebo spalovali a popel ukládali v hliněných urnách – popelnicích. V Kosmonosích byly nalezeny bronzové náramky, jehlice a tři jantarové perly, svědčící i o “mezinárodním” obchodu. Měli svůj přírodní kult – slunce (?) a ve zhruba metr vysokých kamenných a hliněných mohylách, nalezených blízko naší obce např. u Čejetic, můžeme spatřovat první stavebnictví. Nezapomeňme ale, že v Egyptě v této době byla postavena i na dnešní dobu dokonalá, 147 m vysoká Cheopsova pyramida!

V osmém století před n.l. přichází opět technický zlom, těžba a zpracování železné rudy. Éra, která vlastně přežívá i do současnosti, kdy ovšem železo a další kovy jsou stále více vytěsňovány plasty. V běhu této doby se objevil na našem státním území první historický národ – Keltové. Jménem jeho kmene Bojů dostalo toto území a tím i náš domov historické jméno Bohemia (starogermánsky Baiahaim – domov Bójů). Jizera je rovněž keltské jméno ve významu rychle tekoucí řeka – bystřice! Keltská civilizace přinesla mnoho dosud neznámých vymožeností, z velké části ovšem převzatých od antických Římanů: hrnčířský kruh, lopaty, krumpáče, kleště, nůžky, kramle, hřebíky, primitivní soustruh a – první peníze, stříbrné i zlaté (duhovky). Znali pochopitelně šperky ale i módu. Stavěli opevněná města – oppida. Severní hranice souvislého keltského osídlení probíhala mj. právě v okolí Kosmonos a Stakor, kde sice oppidum neleželo, ale archeologické nálezy odtud pocházejí. Cenný je např. nález kovového býčka posvátného zvířete Keltů, v Ml. Boleslavi. Moderním politickým jazykem byli válečníci Keltové okupanti, kteří se ke staršímu obyvatelstvu nechovali asi vlídně. Podle některých nálezů lze usuzovat, že Keltové dobyli hradiště lužického lidu na Mužském a všechny jeho obyvatele podle zvyku pobili! Potomci Keltů, hovořící v jádru keltským jazykem jsou Irové, částečně Welšané, Skotové a Bretonci.

Přichází přelom letopočtu, kdy se v římské provincii Judsku, v městě Betlémě narodil mladé židovské ženě Marii syn, který dostal jméno Ježíš. Ve svých 33 letech byl jako rouhač odsouzen na rozkaz římského prokurátora Piláta Pontského k trestu smrti, určenému vzbouřencům a otrokům – ukřižováním. Vyznavačství Ježíše Krista jako spasitele lidstva – křesťanství, vtisklo dalším dějinám i kulturám Evropy i značné části světa nesmazatelnou pečeť.

Po první čtyři století po Kristu se i pro naši historii vžil název doby římské, i když Římané naše dějiny ovlivnili pouze nepřímo. Kromě jmenovaných Keltů to byli Germáni, kteří vytěsnili Římany a až do začátku stěhování národů zpočátku okupovali a posléze osídlili naše země i Pojizeří. Je zajímavé, že za předchozími Kelty technicky i kulturně zaostávali. I v této době ležely Kosmonosy na severní hranici osídlení. Se vstupem germánského kmene Markomanů vstoupila na naší půdu i první historická postava, velmož – možná král – Marobud. Germány se dostalo do našeho kraje asi první písmo: jde o název římských jmen na importované nádobě, nalezené v bohatém hrobě, možná velmože, v Řepově. I z Kosmonos pochází žárový hrob germánské ženy: v hliněném hrnci byly v popelu a úlomkách kostí nalezeny kostěný hřeben, bronzová spona a železný nožík. Hrob pochází asi z 2. či 3 století po. Kr.

Ve 4. až 6. století došlo ve východní Evropě pod tlakem kočovných Hunů k pohybu jak Germánů tak dalšího národa – Slovanů. Germané se pustili do Západořímské říše, kterou v roce 476 rozvrátili. Touto dobou stěhování národů. kdy dochází k vylidňování rozsáhlých oblastí, končí starověk a začíná středověk.

Slované nebyli žádné holubičí povahy jak se traduje. Podle tehdejších “zvyklostí” i oni při osidlování jižní a střední Evropy loupili a pobíjeli “nepřátelské” obyvatele. Zbytky Germánů na našem území asimilovali, a protože jim nerozuměli, byli pro ně němí – tedy Němci. Slované, na rozdíl od Keltů i Germánů, osidlovali (alespoň zpočátku) pouze nejúrodnější a teplá území, tedy i Pojizeří. I Slované byli proti Keltům kulturně a technicky pozadu, mimo jiné i zánikem zdroje – Říma. Byla stále neklidná a nuzná doba, která vedla k nevraživosti a bojům mezi jednotlivými slovanskými kmeny. Proto byla budována opevněná hradiště, sloužící jako útočiště – proto tuto počáteční periodu nazýváme hradištní. Nejstarším státním útvarem byla říše, zvaná Sámova podle zakladatele, původně franského kupce.

V našem kraji se v 7. až 8. století usadil historicky doložený kmen Charvátců, neboli západních Charvátů, příbuzný i dnešním Chorvatům. Jméno někteří historici odvozují od staroslovanského slova “charviť sa” – bránit se, jiní jej vztahují k významu “svobodný, urozený”. Střediskem Charvátecka bylo hradiště na Chlumu, ale možná to bylo Hradsko na Kokořínsku, ztotožňované s Canburgem, zmiňovaným v německých letopisech. Z hradištní doby je z území Kosmonos archeologicky doloženo osídlení. Jak asi vypadalo? Mohla to být malá osada několika chat zhruba čtvercového půdorysu, zahloubenou poněkud pod úroveň terénu, s kamennou nebo hliněnou pecí v rohu. Stěny z několika kůlů, propletených proutím a vymazané hlínou se téměř dotýkaly země. Tyto polozemnice, každá s jednou rodinou, byla obklopena chlévy a políčky. Hned za osadou byl les, dnešní Baba. Ten poskytoval dříví, plody i med a zároveň se v něm páslo. Obec byla obvykle sídlem jednoho rodu, která měla v čele starostu neboli vladyku. Ten mimo jiné přinášel bohům oběti, obvykle pod nějakým starým dubem. Příslušníci rodu byli svobodní, ale byli tu asi i lidé nevolní, zvaní robi nebo parobci, zajatci – pleníci a nebo i na trhu koupení otroci, kteří byli nuceně bez vousů a vlasů, tedy “holota”. Právě bohatost vlasů, nebo možná ochlupení tehdejších obyvatel “naší” obce jí dalo pravděpodobně jméno. Staročeské “kosm” znamenalo vlas, chlup. Dodnes známe z literatury pojem “kosmatá hruď”. Správný kosmonosák by měl tedy “nosit” dostatek “kosmů”!